Podzim roku 1939 definitivně zhatil všechny plány na výrobu nových modelů v továrnách ČZ. Dlouhých 7 let se čekalo na představení nového stroje. Musíme si však uvědomit, že celosvětový válečný konflikt se výrazně promítl do poptávky na trhu. Právě proto dostala přednost lehká stopětadvacítka s typovým označením ČZ 125 A. Před válku, ještě v roce 1938 bylo totiž vedením společnosti rozhodnuto o vývoji motokola, které mělo být jednoduše obsluhovatelné pro spotřebitele a stejně tak snadno zkompletovatelné ve výrobě.
Původní parametry motokola byly velmi spratanské. Mělo být jednorychlostní a jeho cena neměla přesáhnout 2 500 Kč. Prvotní čtyři prototypy motokola byly poháněny motorem o objemu 76 cm3, ten byl později zvýšen na 98 cm3. V předválečném období se plánovala produkce 3 000 kusů v první výrobní sérii. Jenže do vývoje mašiny promluvila okupace Československa. Okupační správa tak vytvořila prototyp ČZ 125 A s německou typizací, což vyústilo ve zvýšení objemu na konečných 125 cm3. To se psal rok 1940.
Sériová výroba ČZ 125 měla být zahájena již v roce 1942, ale pokud jste historie znalí, víte moc dobře, že situace na frontě se pro Německo nevyvíjela vůbec dobře a všechen kov a další důležité suroviny postupně mířily pouze do zbrojního průmyslu. To však neznamená, že by se projekt dal úplně k ledu. Vývoj pokračoval dál, prakticky do konce války.
Dvoudobý jednoválec s objemem 123 cm3 dával výkon 3,1 kW (4,3 koňské síly) při 4 000 ot/min. Byl opatřen vratným vyplachováním a se dvěma výfukovýma trubkama. Navzdory všem původním plánům byl stroj vybaven třístupňovou převodovkou a jeho výkon dostačoval na rovince k dosažení rychlosti 75 km/hod. Spotřeba byla rozumná a pohybovala se kolem 2,5 l/100 km.
Svařený rám byl jednoduchý a vycházel z rámu lehkého motocyklu ČZ 98. Je pravda, že na něm přibyl tlumič kmitů přední vidlice, k odpružení předního kola bylo použito vahadla, jinak byl však totožný s řešením pro svého lehčího kolegu, který se začal vyrábět již v roce 1937.
Se silnějším motorem finální verze motocyklu přišly další úpravy. Brzdy měly větší průměr – 125 mm a tato stopětadvacítka dostala plnohodnotné motocyklové řidítka. Zatímco vzorové bezrychlostní motokolo/motocykl “Holanďan” mělo dvě třiadvaceti palcová kola, ČZ 125 v roce 1946 dostala do produkce kola pouze devatenáctipalcová. Stroj byl však i ve své zcela finální verzi velmi lehký, vážil pouhých 65 kilogramů a měl uspokojit poptávku po levném dopravním prostředku, což se vcelku podařilo naplnit.
ČZ 125 A byla zákazníkům dodávaná v černém laku s decentními bílými linkami a stříbrno černým krytem řetězu. Produkce trvala pouze dva roky a finální série dostala navíc lehký nosič nad zadním kolem, po kterém byla u zákazníků velká poptávka. Statistika vyrobených kusů nebyla vůbec špatná, byť se jednalo o “hubené” a divoké poválečné časy, vzniklo 8 000 motocyklů ČZ 125 A.