Vývoj motocyklů, pokračoval v malém měřítku i během druhé světové války „Pokusném ústavu“ ČZ, ze kterého se po skončení války stala opravna motocyklů. Vedoucím ústavu byl vynikající závodní jezdec Cyril Němec a provoz vedl Čeněk Kohlíček, kterého poválečné Československo poznalo jako precizního konstruktéra a závodníka v jedné osobě. Kromě později sériově vyráběné 125 typ B zde vznikla celá řada zajímavých prototypů. Právě nezahálení v době války se ukázalo jako klíčové.
Stavba prototypů přinesla neocenitelné poznatky. Zmínit musíme například nerealizovanou dvoustovku, skútr J. F. Kocha nebo prototyp statné třistapadesátky „Bizon“, ten měl pohonnou jednotku tvořenou vejcovitou čtyřrychlostní monoblokovou skříní doplněnou válcem, hlavou a pístem z předválečné ČZ 350. Osud silných strojů byl však zpečetěn poválečným ustanovením Ústředního svazu průmyslu. Ten v červenci roku 1945 navrhl rozdělení výroby motocyklů tak, že strakonické České zbrojovce byla přidělena pouze výroba lehkých motocyklů a to do objemu 175 kubických centimetrů.
Znárodnění v plné kráse
7. března roku 1946 se společnost transformovala na národní podnik Česká zbrojovka a když byly rozhodnutím sjezdu závodních rad v únoru 1948 znárodněny všechny podniky, které měly více než padesát zaměstnanců, bylo o osudu ČZ na dlouhou dobu rozhodnuto.
Prvním poválečným motocyklem se tak stala až ČZ 125 typ A, trvalo totiž několik let, než se jednotlivé závody v Československu zaběhly a transformovaly svou výrobu podle nových pravidel. Výroba jednotlivých komponentů byla rozeseta po celém území a cesta k produkci kompletních motocyklů nebyla vůbec jednoduchá. Bohužel výroba vyšších kubatur připadla od začátku Jawě a tato dohoda zůstala v platnosti na dlouhá léta.
Stát usiloval o tvorbu takzvané “národní řady motocyklů”. Tento plán měl snížit náklady na výrobu a umožnit produkci jednotného designu v obrovských sériích. V Jawě dostali příkazem, aby vyvinuly podvozek a motory o objemu 250 a 350 kubických centimetrů. Stejně tak design nového “lidového” stroje připadl na pražské konstruktéry. Strakonická ČZeta měla zajistit pouze vývoj dvou motorů menších kubatur o objemu 125 cm3 a 175 cm3 a výrobu strojů nižších objemových tříd.
Pro značku ČZ to byly těžké časy, náhrada tradičního černého laku za jawáckou vínově červenou a následná změna názvu podniku v roce 1955 na České závody motocyklové neznamenaly nic dobrého. Rádoby nové masově produkované stopětadvacítky, stopadesátky a stopětkasedmdesátky nesoucí značku Jawa-ČZ nabízely jen modernější vzhled, ale jinak jen kopírovaly původní 125 a 150 ČZ. Naštěstí v roce 1959 bylo spojení značek Jawa a ČZ ukončeno a od roku 1960 se legendární mašiny vyráběné pod značkou ČZ začaly od produkce Jawy výrazně lišit.
Máte v garáži nebo ve stodole nějakou jednostopou legendu? Ať už je od Jawy nebo nese logo ČZ, potřebné náhradní díly najdete u nás na e-shopu. Staré motocykly jsou náš život!